Vysočina v bílém

Zima je právě v nejlepším a některé dny se sníh třpytí na slunci víc než šperky v nablýskané výloze. Vždycky jsem měla ráda zimní období, které má celou řadu výhod: žádní komáři, klíšťata a hovada, žádní povykující houbaři a sběrači borůvek v lesích, žádný pochod v potu tváře a s duší na jazyku, protože v zimě je člověk vůbec rád, že se trochu zahřeje pohybem, a v neposlední řadě žádné starosti s kudlibabkama.

Kudlibabka je lidový název pro květní úbor rostlin jako lopuch, ostropestřec, maralí kořen a dalších z rodu bodláků, které se tak rády přichytávají na šaty, vlasy a psí kožichy. Noční můra majitelů kníračů. Někde se těmto nenechavým kuličkám říká lepíky, někde kudlačky a někde jen babky. Dokonce jsem slyšela i názvy jako čumbrky, čertovské gombíky, švagry, knoflíky, nosokuličky, šušně, kuličky lepky atd. Já se ale držím kudlibabek. Většinou toho domů vláčím tuny a další tuny pochytají naši hafani, kteří těžce nesou následné vyčesávání a vybírání kudlibabek z kožichu. Zima je v tomto prostě jednička, i když pozor, kudlibabky útočí i zpod sněhu, akorát ne tolik co jindy.

V lese je v lednu ticho a klid až téměř sváteční. Něco málo přece jen uslyšíte, i za mrazů zpívá střízlík a na potoce skorec, a taky tokají krkavci a na námluvy chodí zajíci (ti u toho moc hluku nenadělají). Každý zvuk jako by to zimní ticho ještě prohluboval. Myslivci do poloviny ledna loví divočáky a škodnou: kuny, lišky i tchoře. Tchoře jsme takhle jednou v zimě načapali v kurníku.

Už se šeřilo a domácí drůbež se chystala na kutě. Všichni opeřenci se k sobě tulili na hřadách a očka se jim zavírala. Kohout spokojeně dřímal obklopen svými favoritkami z řad nejmladších kropenatých nosnic, vzadu se uvelebily leghornky společně s krůtami a po stranách trůnily jako vždy červené rodajlendky. Najednou řev, že by to probudilo mrtvého, a z kurníku vypálil poklovaný tchoř, který se potácel jak opilý a zanechával na sněhu krvavé stopy. Inu, dokud není úplná tma, tak bych všem lasicovitým šelmám radila nedráždit tygra bosou nohou. Ona slepice je svým způsobem taky "šelma", syrovým masem a vším tím okolo nikdy nepohrdne, přičemž způsob, jakým se vrhá na kus žvance, se podobá instinktům dravce. Já být osamělým nočním lovcem, tak si vybírám jen vegetariány, sichr je sichr. Nejhorší na celé téhle situaci bylo, že to pak v kurníku těžce páchlo až do jara. Člověk aby chodil sbírat vejce v plynové masce. Na slepice však tato tchoří bojová taktika neplatí, ty se nějakého smrádku nezaleknou.

Leden je zkrátka pro zvířata ve volné přírodě měsícem strádání a hladu a často je vede k zoufalým činům. Únor snad bude veselejší, ten už v sobě nese předzvěst jara.

P. S.: Kdyby někdo z vás znal ještě jiný název pro kudlibabku, tak mi to prosím napište, já jsem do lidových názvů čehokoliv blázen.